Jiří Jonák: O opravdovém životě, poctivosti a vnitřní svobodě

Jiří Jonák není ten typ podnikatele, kterého vídáš denně na Instagramu.

Místo plánovaných frází a naleštěných příběhů mluví otevřeně o tom, jaké to doopravdy je – podnikat, budovat, narážet i hledat rovnováhu mezi prací a rodinou. Jeho vyprávění je plné zkušeností, které ti nejen dodají chuť něco rozjet, ale taky tě donutí zamyslet se, jestli je tohle cesta právě pro tebe.

Začátky, které bolí – a proč je důležité se do nich pustit

Jak jste vůbec začal podnikat?

Upřímně – spíš náhodou. Byl jsem unavený z tlaku v zaměstnání, otec mojí přítelkyně prodával malý obchod s rybářskými potřebami a klíči, tak jsem do toho skočil. Nepočítal jsem si to, neměl jsem plán. Ale říkal jsem si: když to nevyjde, aspoň to zkusím. V roce 2008 přišla finanční krize, ideální moment na začátek, že? Všichni říkali, že jsem blázen. Možná měli pravdu – ale přesto jsem vytrval.

Co bylo nejtěžší?

Prvních pět let. Čisté přežívání. Vytloukal jsem klín klínem, dlužil na fakturách, nemohl si dovolit ani pořádně doplnit zboží. Ale pořád jsem se učil – hlavně co nedělat. Třeba to, že prodávat přes internet je válka o korunu. A že slevou si podřežeš větev. Proto jsem se začal víc soustředit na věci, které člověk online nekoupí – klíče, zámky, servis.

Takže jste se učil z vlastních chyb?

Jedině. A možná dobře, že jsem si na začátku nespočítal, jak to bude náročné. Kdybych měl tenkrát poradce a čísla, tak bych do toho nikdy nešel. Ale na druhou stranu – kde bych byl dnes?

Neobvyklý mix podnikání: od klíčů přes sekačky po autobus

Dnes máte několik různých projektů. Co všechno děláte?

Jsem takový „vícekolejník“. Mám firmu s klíčovým centrem a zahradní technikou – to je moje hlavní živobytí. Pak jsem si koupil autobus, nejdřív pro zábavu, ale dnes jezdím školy, zájezdy a výlety. A nakonec – už 20 let pořádám dětské tábory, z toho posledních 10 let na vlastním pozemku u Lužnice, kde jsme vybudovali celé rekreační středisko.

Proč tolik různých směrů?

Protože mě baví velké věci. A protože nechci nikdy dělat něco, co mě štve. To je moje zásada: práce mě musí bavit. Jinak to nemá smysl. Práci beru jako polovinu života – a tu chci žít smysluplně. Navíc, každý ten byznys mi dává něco jiného. Autobus je relax, servis techniky je dovednost, klíče jsou záchrana, když ostatní nejdou.

Jak to všechno stíháte?

Bez podpory rodiny bych to nedal. Mám dvě malé dcery a ženu, která drží domácnost. Ale hlavní věc: já jsem podnikání přizpůsobil rodině, ne naopak. V pátek zavírám krám a jedeme všichni na tábor. Takhle jsme spolu. A ano – možná přicházím o zakázky. Ale nepřicházím o dětství svých dětí.

Podnikání jako služba lidem, ne sobě

Co vás nejvíc odlišuje od konkurence?

Lidskost. Já netlačím dražší věc za každou cenu. Spíš se ptám: co potřebujete, jak to budete používat, co vám dává smysl? A pak třeba prodám levnější pilu – ale člověk odejde spokojenej. A vrátí se. Protože ví, že mi může věřit.

Máte pravidlo, kterým se řídíte u zákazníků?

Nikdy neslibuj, co nemůžeš splnit. Radši řeknu: „Omlouvám se, tohle nedokážu,“ než abych někomu zalhal. Důvěru si člověk buduje roky – a ztratí ji za minutu. Zákazníkům volám zpět, i když se nedovolali. A oni často řeknou: „Já jsem v šoku, že jste se mi vůbec ozval.“

Co považujete za největší chybu, kterou jste v podnikání udělal?

Že jsem se nedokázal obklopit správnými lidmi. Několikrát jsem si někoho zaučil – a on pak odešel ke konkurenci. Nebo odešel, protože jsem po něm chtěl „sto procent“. A víš co? Dnes bych měl showroom, servis s 15 lidmi. Ale nechci dělat kompromisy v kvalitě. Tak radši menší, poctivý tým, ale pod kontrolou.

Zkrátka najít spolehlivého člověka, který se o něco postará bez neustálé kontroly, je často větší výzva než samotný byznys.

(Pozn. A právě to je chvíle, kdy může dávat smysl využít třeba virtuální asistentku – člověka na dálku, který ti pomůže řešit operativu, fakturaci, zákaznickou podporu nebo e-maily.)

Poctivost, nadhled a odchod ve správný čas

Měl jste někdy chuť se na to vykašlat?

Jo, asi tak stokrát. Ale vždycky jsem si řekl: vydrž. Dnes už to jede. Mám zaplacené náklady, zbyde mi. Nemám dluhy. A kdybych skončil, prodám firmu jako celek – někomu, kdo nechce start od nuly. V 60 končím. Plánuju to. A pak budu dělat tábory. To mě naplňuje.

Co je pro vás úspěch?

Když si večer sednu a řeknu si: „Dneska jsem to dělal dobře.“ Ne kolik jsem vydělal. Ale jak jsem se choval. Já nikdy nebral úplatky, nikdy jsem nechodil zkratkou. Možná jsem nevydělal miliony. Ale mám klid v hlavě.

A co byste vzkázal těm, kteří chtějí podnikat?

1. Začni. Ale mysli na to, že to nebude lehké.
   Nepočítej s tím, že za rok budeš jezdit v Porsche. Prvních pár let může být opravdu tvrdých. Ale vydrž – a nauč se ze všeho něco vzít.
2. Podnikej v tom, co tě opravdu baví.
   Nedělej to jen pro peníze. Ty přijdou časem. Ale když tě práce bude štvát, vydržíš možná rok.
3. Měj zadní vrátka.
   Může to padnout. A to je v pořádku. Horší je, když to držíš zuby nehty a zlomí tě to fyzicky i psychicky.
4. Poctivost je dlouhá hra.
   Můžeš být rychlejší, dravější, ale důvěra se buduje roky. A to je to, co tě dlouhodobě uživí.

Celý rozhovor si můžete poslechnout na našem kanále YouTube. Sledujte nás a nenechte si ujít další inspirativní příběhy podnikatelů z různých koutů Česka.