Luděk Masejtek: Jak přežít krizi a neztratit chuť podnikat

Luděk Masejtek podniká už 18 let. Začínal jako řidič rozvážející maso, založil vlastní dopravní firmu, která během covidu prošla tvrdou zkouškou, a dnes úspěšně provozuje vesnickou hospodu. S Luďkem jsme si povídali o podnikatelských začátcích, pádech, zodpovědnosti i komunitě, kterou kolem sebe buduje.

Rozhovor trval skoro hodinu – vy si můžete přečíst výběr z něj. Celý díl najdete v podcastové sérii Projectwave věnované podnikání.

Poznámka: Odpovědi byly redakčně kráceny a upraveny.

Začátky a cesta k podnikání

Jak ses vlastně k podnikání dostal?

Po škole jsem začal jako řidič na jatkách. Bavilo mě řídit, a když jsem viděl kamaráda jezdit do zahraničí, úplně mě to chytlo. Ve 21 letech jsem si pořídil první dodávku a začal jsem podnikat. Ze začátku jsem jezdil sám, později jsme s kolegou firmu rozrostli na 16 dodávek a dva náklaďáky. Byl to pořádný kolotoč – ale fungovalo to.

Co se stalo, že jsi nakonec s dopravou skončil?

Upřímně – covid. Do té doby jsme měli stabilní byznys, zásobovali jsme obchody, vozili sportovní vybavení. Ale jakmile se všechno zavřelo, přestaly zakázky. A když máte flotilu aut, leasingy, zaměstnance a z ničeho nic vypadnou tržby, je to velký problém. Nakonec jsme museli firmu ukončit. V té době jsem si znovu musel najít práci – a přemýšlet, co dál.

Nový začátek v gastronomii

Jak ses rozhodl, že si vezmeš hospodu?

Jednoho dne mi zavolal táta: „U nás v Čečelicích se uvolnila hospoda, bereš to, nebo ne?“ V té době jsem vůbec netušil, co taková hospoda obnáší. Nikdy jsem netočil pivo, nevařil pro lidi, nevedl podnik v gastronomii. Ale řekl jsem ano. A pak jsem tři dny nespal a googlil, jak se čepuje pivo a jak se to vlastně dělá.

Co tě na tom chytlo?

Baví mě, že to má duši. Je to místo setkávání, ne jen podnik. Lidi mě znají od mala, máme skvělou partu – fotbalisti, hasiči, sousedi. A hlavně do toho jdeme s manželkou – vaříme, vymýšlíme akce, lidi se vrací a nosí prázdné talíře. Když ti řeknou, že jim chutnalo, je to ta největší odměna.

V čem se podnikání v dopravě a v gastru nejvíc liší?

Doprava je o číslech, gastronomie o lidech. V hospodě mluvíš se zákazníky každý den, znáš jejich příběhy, nálady. Ale v obou platí jedno – práce s lidmi je vždycky nejtěžší i nejcennější.

Hodnoty, motivace a zkušenosti

Co tě motivuje, když se nedaří?

Jednoznačně rodina. Mám ženu, se kterou jsme spolu 20 let, a dvě děti. Vím, že to dělám pro ně. Moje žena je navíc neuvěřitelná opora – pomáhá v podnikání, podrží mě, když je nejhůř. To je pro mě ten hlavní motor.

Co ses za ty roky podnikání naučil?

Nevěřit hned každému. Býval jsem hodně důvěřivý a několikrát jsem na to dojel. Dnes víc přemýšlím, než něco udělám. A taky jsem pochopil, že v podnikání musíš být splachovací. Když tě něco naštve, oklepeš se a jdeš dál. Jinak tě to semele.

Jakou radu bys dal někomu, kdo se chystá podnikat?

Měj silný důvod proč to chceš. Nedělej to pro peníze nebo kvůli trendům. Když máš důvod, který tě žene dopředu, vydržíš i těžké chvíle. A pak – makat. Žádné „zkusím to na půl plynu“. Prostě jít naplno a nevzdat to při první překážce.

Podnikání na vesnici

Jaké to je podnikat na vesnici?

Je to hlavně o vztazích a důvěře. Já jsem z téhle vesnice, vyrůstal jsem tu, hrál fotbal s místníma. Lidi mě znají – a to je základ. Kdyby sem přišel někdo z města, bude to mít mnohem těžší. Tady lidi za tebou chodí i proto, kdo jsi, ne jen kvůli pivu.

Co podle tebe dělá úspěšnou hospodu?

Poctivost a srdce. My si zakládáme na domácí kuchyni, pořádáme tematické večery, vaříme s manželkou. Ale hlavně – lidi cítí, že jim nechceš jen něco prodat. Cítí, že ti na nich záleží. A proto se vrací.

Co tě na té cestě nejvíc překvapilo?

Že i když si myslíš, že už nemůžeš, vždycky se v tobě ještě něco najde. Síla, odvaha, důvod jít dál. Podnikání je horská dráha. A i když někdy letíš dolů, víš, že zas přijde stoupání. Hlavní je nevzdat to.

Celý rozhovor si můžete poslechnout na našem kanále Youtube. Sledujte nás a nenechte si ujít další inspirativní příběhy podnikatelů z různých koutů Česka.