Vhledem k tomu, že čtete tento článek, nejspíš to znáte. Ten tichý, ale neústupný pocit, který vás zastaví těsně před tím, než by se vám mohlo začít dařit. Ten vnitřní hlas, který vám šeptá: „Je to dost dobré? Co si pomyslí? Nebude to trapné?“ To je strach být viděn.
Strach ukázat se světu má často kořeny hluboko v dětství. Možná jsme se kdysi spálili – někdo se nám smál, zlehčil naše úsilí, nebo nám dal pocítit, že jsme „moc“ nebo „málo“. Od té doby jsme se naučili chránit: raději zůstat v bezpečí stínu, než riskovat světlo reflektorů.
Jenže bezpečí má svou cenu. Schováváme nejen své chyby, ale i svůj talent. Nechráníme se jen před kritikou – ale i před šancemi.
Možná sami sebe přesvědčujete, že ani netoužíte po velkém úspěchu, že vám stačí jen menší u kterého nebudete tolik vidět.
A často si to ani nepojmenujete jako strach – říkáte tomu „ještě to potřebuje doladit“ nebo „až bude ten správný čas“.
Perfekcionismus často vypadá jako vlastnost, která vlastně není tak špatná, máte prostě vysoké standardy. A ano, určitě je skvělé, když si na věcech dáváte záležet a snažíte se do své práce dát to nejlepší. Ale mnohdy jen to jen sofistikovaná (a také společensky akceptovatelnější) výmluva, proč se ještě neukázat.
Dokonalost je pohyblivý cíl. Čím víc se k němu blížíte, tím víc se vzdaluje.
Perfekcionismus nám dává pocit, že jsme „zodpovědní“ a „profesionální“. Ve skutečnosti ale často brání tomu, aby se naše práce vůbec dostala k lidem. A to je škoda – protože nedokonalé, ale skutečné, má větší sílu než dokonalé, co nikdy nespatří světlo světa.
Potřebuje vás opravdové. Možná váš příběh, nápad nebo projekt čeká právě na to, až se odvážíte vyjít zpoza rohu. Ano, riskujete kritiku. Ale také riskujete, že vás konečně někdo uvidí - a právě to může změnit váš i jejich život.
Takže dnes… zkuste aspoň trochu povolit ten zip, co vás drží schované. Možná budete překvapeni, jak je venku krásně.
Nevíte kde začít? Přidejte se k nám a objevte možnosti práce na volné noze.
Začít